Ctenocephalides
canis
|
|
BLECHY Rostou
blechy?
Kdo je zná a nebojí se jich, těch malých kousavých potvor.
Jsou až 4 mm dlouhé, bez křídel, ze stran zploštělé, se silnýma zadníma nohama a
vybavené bodavým sacím ústním ústrojím. Jako parazité žijí na savcích a
ptácích a žíví se krví svých hostitelů. Po celém světě jich existuje více než
1000 druhů, ve střední Evropě zhruba 80, jejich hostiteli mohou být lidé, krysy,
kočky nebo psi. Řeč je o siphonaptera, o blechách.
Blechy se všeobecně stávají problémem pouze tehdy, když
napadnou psy nebo kočky, žijící v domě. Nevyvolávají však jen typické
hysterické drbání u čtyřnohých miláčků, ale i odpor u jejich hygienicky
založených dvounohých spolubydlících. Nemá-li možnost nasytit se na svém běžném
hostiteli, vrhne se hladová blecha ráda i na člověka. Četné malé vpichy pak
vypadají nejen nehezky, ale navíc i velmi nepříjemně svědí. To však není
všechno. I když dnes blechy šíří zpravidla “pouze” tasemnici a už dávno ne tak
nebezpečné choroby, jakou byl např. ještě před sto lety mor, může mít napadení blechami pro domácí zvířata opravdu velmi nepříjemné následky. “Velkým
problémem jsou alergie na bleší kousnutí, které se vyskytují u psa i u kočky”,
říká Dr. Bärbel Koobová z referátu pro práci s veřejností Spolkového
svazu praktických zvěrolékařů (Bundesverband praktischer Tierärzte e.V.). Slina, kterou blecha po kousnutí v ráně zanechává, vyvolává navíc i místní
záněty kůže. Zvláště často se pak vyskytují eksémy na krku, břichu a u kořene
ocasu, mohou však napadnout celé tělo zvířete. “Následky nejsou jen mučivá svědivost a bolestivě rozdrásané rány, ale často i hnisající sekundární infekce
napadených míst.”
Podle
informací od této zvěrolékařky je v poslední době třeba věnovat problematice
blech zvýšenou pozornost. Důvodem není jen ta skutečnost, že se tito trapiči cítí
v našem podnebí a zvláště v dobře vytápěných bytech mimořádně
dobře. Blechy jsou četnější a větší. Navíc napadení blechami není problémem, který by se jako dříve omezoval jen na letní měsíce. Dnes musí s těmito
parazity bojovat lidé i v zimě. Pokud se blecha právě nekrmí na svém hostiteli, zdržuje se převážně v jeho okolí – a je lhostejné, zda je to psí košík, polštář, koberec, pohovka nebo postel majitele zvířete. Tam je pak samička blechy
vysloveně produktivní. Ze stovek vajíček se nejprve vyvinou larvy, které se živí organickými zbytky dospělých zvířat jako jsou šupinky kůže a výkaly. Po
zakuklení jsou blechy schopny podle okolností strávit celé měsíce v klidovém
stavu, dokud se neobjeví vhodný hostitel, který vyvolá záchvěvy, zvýšením okolní
teploty a zvýšením procenta kysličníku uhličitého ve vzduchu vylíhnutí blechy. Například po návratu z delší cesty nebo při nastěhování do prázdninového
domku mohou majitelé zvířat s překvapením zažít hotové nájezdy blech.
Průmysl,
zabývající se výrobou přípravků pro domácí zvířata, nabízí k potírání
blech celý arzenál chemických prostředků – z valné většiny volně
prodejných – nejrůznějších druhů. Použití chemie, likvidující škůdce, se
však většinou neobejde bez jistých rizik pro zdraví ostatních. Kdo se však chce
před použitím informovat o druhu, způsobu účinku a nebezpečích použitého
insekticidu, to nemívá nijak snadné. Na balení protibleších obojků, šamponech,
pudrech a sprejích nalezneme jen velmi málo informací. Význam zde uváděných
označení účinných látek zůstává pro běžného spotřebitele naprostou
španělskou vesnicí. Kdo je schopen začít si něco s názvy jako je diazinon,
dimpylat, methoprene, carbaryl nebo tetrachlorvinfos? Prostudujeme-li si časopis Ökotest, který se zaměřil na volně prodejné přípravky proti blechám, může nám
trochu pomoci. Jen 6 produktů bylo doporučeno k neomezenému použití, další 4
byly doporučeny jen s omezením. Zbytek byl vzhledem k obsaženým
insekticidním jedům zařazen jako nedoporučený.
V podstatě
se k potírání blech používají insekticidy ze čtyř skupin účinných látek:
estery kyseliny fosforečné, carbamate, insekticidní hormony a pyretrum resp.
pyrethroidy. Estery kyseliny fosforečné (tetrachlorvinfos, chlorpyrifos, diazinon) k nimž mimochodem patří i E-605 – carbamate (cabarel, propoxur) jsou nervové
jedy, které u člověka, pokud jich požije dostatečné množství blokují důležitý
enzym nervových drah. Symptomy, které takovou otravu provázejí, jsou bolesti hlavy a
stavy vyčerpání, které připomínají chřipku. Syntetický insekticidní růstový
hormon methopren usmrcuje larvy blech, protože brání jejich zakuklení. V souvislosti s touto účinnou látkou nebyli až dosud zjištěny žádné
nepříznivé účinky na zdraví.
Za zcela
bezpečnou látku se před několika lety pokládala účinná látka pyretrum, jeden
z nejstarších insekticidních jedů světa, získávaná z chryzantém. Tento
velmi účinný insekticidní jed se velmi rychle rozpadá což vedlo k vývoji
umělých látek na bázi pyretra – k vývoji pyretroidů (deltamethrin,
phenothrin, terrametrin, permethrin). S pyretrem a pyrethroidy, které se mylně
označovali jako přírodní jed, se po dlouhá léta zacházelo velmi bezstarostně.
Zvláště pyrethroidy, které se navzájem liší svým účinkem, odbouratelností a
toxicitou pro teplokrevné živočichy, si v poslední době vysloužily vysloveně
smutnou pověst pro své jednoznačně zdraví škodlivé účinky. Pyrethroidy působí
jako nervový jed stejně na hmyz jako na teplokrevné živočichy. Zvláště toxicky
působí, dostanou-li se do krevního oběhu prostřednictvím alergií poškozené kůže
nebo ranami. Příznaky chronické otravy jsou poruchy nervového systému, poruchy
paměti, únava a deprese.
Dalším
aspektem, který je pro praktické potírání blech poměrně významným, je
narůstající rezistence blech, kterou Dr. Koobová ve své praxi pozoruje stále
častěji. “V určitých oblastech některé přípravky na některé kmeny blech
prostě vůbec nezabírají.”
Co tedy může
udělat chovatel, který se rozhodne, že blechám neposkytne azyl, ale pokud možno
nechce používat ani časovanou bombu chemie? “V první řadě je třeba zvířata pravidelně kontrolovat, aby bylo nebezpečí napadení blechami rozpoznáno včas,
dříve, než se mohou parazité opravdu rozmnožit. Koneckonců se musíme poučit i ze
skutečnosti, že tam, kde na zvířeti nalezneme blechu, jich je v okolí ještě
víc.” Prvním místem těchto nemilých savců je většinou jemná kůže na stehnech,
na břiše, kořeni ocasu a za ušima. I když nejdříve nenalezneme na zvířeti
žádnou blechu, měli bychom intenzivně hledat trus blech. Malé černé drobečky
vypadají při vyčesání srsti na světlé látce zvlášť nápadně, pokud se dostanou
do styku s vodou, zbarví se červeně.
Jakmile jsou
tito obtížní parazité zjištěni, způsob a rozsah likvidačních akcí souvisí
s jejich způsobem života. Spolu s infikovaným zvířetem se musí ošetřit i
jeho prostředí - a to v období, které zahrnuje pokud možno všechny vývojové fáze, tedy po dobu 3 –4 , ještě lépe po dobu 5-ti týdnů. Koberce, pohovky,
polštáře a ostatní místa na nichž zvířata spí by se měla denně důkladně
vysávat vysavačem, protože vysavač vyvolává u zakuklených blech líhnutí. Po
vysátí je třeba sáček ihned těsně uzavřít a vyhodit, nebo ještě lépe spálit.
Přikrývky a potahy vyprat při 60°C, ale pokud je to možné, je lépe je vyvařit. Dospělé parazity odstraníme ze zvířete nejméně jednou denně běžným nebo
elektronickým hřebenem. Běžným hřebenem “zachycené” blechy se musí
rozmáčknout mezi nehty, až “lupou”. “Abychom zabránili plošnému zamoření
blechami”, radí paní Barbara Gayková – chovatelka psů a majitelka psího salonu
v Gelsenkirchenu, "nedovolujeme domácímu zvířeti, aby se volně pohybovalo
po celém bytě, ale vykážeme mu stálé místo na spaní a odpočinek s dobře
omyvatelnými materiály. Nejlepší prevencí jsou časté vysávání prachu, omývání
jejich místa každý týden a pravidelná kontrola zvířat”.
Blechy milují
teplé slunečné dny, napadají jak zvířata tak lidi pomocí “kusadel” a živí se
jejich krví. Odpuzuje je pach česneku.
Tito malí
krvežízniví “savci” však nejsou jen obtížní, nelze je podceňovat ani jako
přenašeče chorob. Mohou přenášet tasemnice a díky svým slinám vyvolávat u
člověka alergická onemocnění kůže. Především úzký kontakt mezi člověkem a
zvířetem – přibližně 2/3 všech majitelů psů pokládá svého mazlíčka za
člena rodiny – je důvodem toho, proč jsou nutná příslušná hygienická a
preventivní opatření.
Napadení
blechami lze zjistit velmi snadno. Zvířata se nápadně často škrabou a v srsti
jim jako černohnědé drobečky nebo písek zůstávají exkramenty blech. Pokud tyto drobečky namočíme na bílém papíru, zbarví se červeně. Nejvyšší stupeň
poplachu! Masivního napadení blechami se jen tak nezbavíme. Proto je lepší podnikat
včas preventivní opatření. K preventivním opatřením proti napadení blechami
existuje celá řada prostředků formou tablet, pudrů, obojků, kapek nebo sprejů. Tip:
trocha prášku proti blechám v sáčku vysavače usmrtí parazity, kteří se sem
dostali a zabrání jejich další šíření.
KLÍŠŤATA
|
|
Dospělá, krví dosyta nasátá samička odpadne z hostitele a
zalezlá v zemi na krytém místě naklade během měsíce asi 2000 - 4000 vajíček. Za příznivých povětrnostních podmínek, při dostatečné vlhkosti a teplotě se z
vajíček vylíhnou po uplynutí 6 - 36 týdnů drobounké, šestinohé larvy. Vylézají na nízkou zeleň kde vyčkávají, až se přiblíží mezihostitel, obvykle některý
drobnější savec, na kterého se přichytí aby se nasály krve.
Nasyceny odpadávají,
prodělávají svlékání a přeměňují se v další vývojové stadium v osminohé nymfy. Ty zavěšeny zadním párem končetin na okrajích již vyššího porostu,
čekají na příležitost, aby se zachytily na srsti dalšího hostitele, jako jsou
zajíci, srnčí zvěř, pes nebo člověk. Ve vyčkávacím stavu vydrží nymfa
hladovět až 1 1/2 - 2 roky. Po opětovném nasátí nymfy dospívají a pohlavně se
diferencují. Zatímco drobnější asi 2 mm velcí tmavohnědí samečkové již v
dospělém stavu další potravu nepotřebují, vyhledávají samičky nového hostitele,
na kterého se přisají v místech pokrytých jemnější kůží, a přijímají tolik
krve, že se jejich tělo změní v šedomodrý asi 10 - 12 mm velký, tuhý kožovitý
vak, naplněný krví.
Klíšťaty bývají nejčastěji napadeni lovečtí psi, jednak v teplých
vlhkých jarních měsících (duben, květen), jednak ve větším množství i v
pozdním létě. Přisáté klíště vyvolá velkou svědivost, takže škrábáním
dochází ke druhotným změnám kůže. Při násilném odstraňování cizopasníka se
často odtrhne hlavička, která pak může vyvolat v kůži nepatrné hnisání. Několik
kapek éteru, mentolového lihu (Alpy), kolínské vody nebo oleje postačí, aby
přisáté klíště během několika minut samo odpadlo. Odpadnutí dosáhneme i
mírnými točivými pohyby nasátým cizopasníkem.
Místo, kde bylo klíště přisáto, je nejméně po dobu 3 týdnů výrazně
zduřelé. U psů nejsou klíšťata přenašeči tzv. klíšťového zánětu mozkových
blan. |
|